Touha otevřít ji je intenzivní, protože podle náboženských mýtů judaismu a křesťanství musí Spasitel projít touto branou v Den Soudu.

Když jsem žila v Jeruzalémě, cítila jsem toto neustálé napětí, a to mě přimělo namalovat tuto pátou vizi cyklu Nebeského Jeruzaléma, ve které Bránu Milosti otevírá pozemská Matka s odhodlaným záměrem, rezonující s její léčivou sílou soucitu.

Její jméno je Šulamít – Žena Míru ve své přirozené přítomnosti.

Její syn laská srnku, která je v této vizi symbolem nevinnosti. Dcera hledí vzhůru na symbol Koruny, znázorněná jako Jantra. V její středu je Biju – Semeno Nové inteligence života, vykrystalizované ze splynutí krve všech kmenů lidstva.

Tím, že se lidská krev stane univerzální, je očištěna od egotismu a separatismu a obnovuje v sobě semeno DNA.

S realizací Jednoty krve celého lidstva její jediná kapka rozpouští kamennou bariéru, která brání otevření Srdce Soucitu.

Nyní může spirální energie Lásky konečně tančit v souladu se zákonem Života do nekonečna.