2006 / olej na plátnĕ

Obraz “Rodinné dědictví” byl prvním ze série “Kořeny”.

Námět vychází z archivů mého rodného města Dunajské Stredy, rodinných fotografií a mých vzpomínek z dětství, prodchnutých atmosférou malé poválečné židovské komunity v komunistickém Československu. Před válkou to bylo prosperující centrum ortodoxního judaismu.

Kompozice tohoto obrazu má vertikální rozložení ve čtyřech sbíhajících se úrovních.
Horní část část vychází z výzdoby stropu Velké synagogy v městě, zbořené za komunistické éry.

Pozadí druhé úrovně tvoří vnitřní stěna synagogy. Uprostřed sedí můj otec – jako malé dítě (v roce 1917); po jeho pravici jeho otec – v uniformě rakouské armády; po levici jeho matka – to byli moji prarodiče, kterých život skončil v Osvětimi. Já jsem je neznala.

Napravo obrazu je balkón, odkud se na scénu dívají moje pramatky.
Nalevo je velké okno, otevírající se jakoby do příslibu svobody, ale zpoza obzoru se valí děsivý kouř…

Třetí úroveň obrazu sestupuje do židovského hřbitova v mém rodném městě, kam mě brával můj táta, jehož řemeslem bylo kamenářství náhrobků, zde vibrující s vyrytými jmény zesnulých duší.…

Ve čtvrté, nejnižší úrovni je propast, plná chaotických tvarů, symbolizujících hrůzu – jámy, kam nacisté házeli těla zastřelených Židů.

Protože jsem nikdy nemohla čelit tak děsivému výjevu, přiznávám, odvážila jsem se vyjadrit můj pocit úzkosti pouze náznakem.

Přesto, nemohla jsem to nechat jen tak…a překryla to slovy, která se mi vynořovala z paměti – z jedné z nejsilnějších, víru vyvolávajících a tajemných modliteb ze Siduru (hebrejské modlitební knihy):

“Bože můj,
Duše, kterou jsi mi dal, čistá je.
Ty jsi ji stvořil. Ty jsi ji vytvořil.
Ty jsi ji vdechl do mně. Ty ji zachováváš ve mně.
A Ty ji odejmeš, a poté obnovíš nanovo.
Dokud Duše je ve mně, díkuvzdání Ti vzdávám,
ó Bože, Bože mých otců, Pane všech skutků, Pane všech duší.
Požehnán jsi, Pane, jenž vracíš Duše do mrtvých těl.”